Třes, cukání, chvění
Tělo samo „vybíjí“ stres. Není to chyba, ale přirozený ventil.
Co pomáhá:
Netlumit – nechat chvíli, ať se tělo vyklepe, vytřese.
Teplo – deka, teplý nápoj, držení ruky.
Zem – sednout si, cítit pod sebou váhu těla.
Necitlivost, „zamrznutí“, otupělost
Reakce na šok – tělo se chrání vypnutím.
Co pomáhá:
Uzemnění – dotknout se něčeho, cítit studené/teplé, vzít si něco do ruky.
Orientace – „Kde jsem? Co slyším, vidím, cítím?“
Pomalu dýchat. Nechat čas. Nevyčítat si to.
Bušení srdce, tlak na hrudi, pocit „že se něco stane“
Tělo v pohotovosti. Nervový systém jede naplno.
Co pomáhá:
Dýchání – nádech nosem, výdech ústy pomalu a dlouze.
Pohyb – pomalá chůze, napnutí a uvolnění svalů.
Ujištění: „Jsem v bezpečí. Mám čas zpomalit.“
Závratě, nevolnost, slabost
Tělo přepíná mezi režimy. Krev se stahuje z končetin.
Co pomáhá:
Posadit se, opřít, dát nohy na zem.
Napít se. Když jde – trochu cukru.
Dýchat. Jemně, ale pravidelně.
Rozmazané vidění, zvuky „jako z dálky“
Mozek filtruje informace, šetří energii.
Co pomáhá:
Pomalu pojmenovat 3 věci, které vidím / slyším / cítím.
Zaměřit zrak na pevný bod (např. roh místnosti).
Připomenout si: „Jsem tady. Dýchám. Teď a tady.“